Fantasy

Ve své práci byl opravdu dobrý. On sám by sice skromně trval na tom, že je ve skutečnosti nepřekonatelný, v tomto případě ovšem skromnost vůbec nebyla na místě.

Na jakém místě, ptáte se?

Na místě tmavém, osvětleném jen tu a tam prskající a mocně dýmající loučí.

Místě plném podlah, které se pod vahou bořily a bodáků, které na bořící se čekaly.

Velmi střídmě zaplněném truhlami s rozličným obsahem.

Obydleném krysami, netopýry, humunkuly s pletí v odstínech zelené a šedé, třímajícími sukovité větve.

V podzemním království Jeho. Pána jeskyně, Ochránce zapuzených a Ničitele spravedlivých. Nositele Tužky osudu a Zápisníku kvílející gramatiky.

Udatný válečník zachmuřeně brousil svůj meč. Krásná elfka si česala dlouhé zlaté vlasy.
A trpaslík samozřejmě chlastal. Prase jedno.
“Co teď budeme dělat?” promluvil čtvrtý člen hrdinské družiny, zcela obyčejný člověk. “Přes tu bránu se do města prostě nedostaneme a nezvládneme zlotřilého pána všeho zla porazit!”
“Něco mě napadlo,” usmála se elfka.
Následujícího večera vyrazili k bráně. Elfka pohazovala vlasy a zářila jako měsíček, ale stráž se zdála podivně netečná vůči jejím půvabům.
“Budeme muset vymyslet plán B,” prohlásil člověk.
Válečník si povzdechl a vyrazil směrem ke strážným, kteří na něj se zájmem pohlíželi. “Nečekejte na mě, tohle chvilku potrvá.”

Potom byly legendy o Ivanu Bohatýrovi.
Ale před tím byl nahý cizinec, hubený podivín, který se ke své hanbě oblékal do ženských šatů.
A před tím byl Ivan Smetskij, Rus, Žid, Američan, lingvista, badatel.
A před tím byl malý Váňa, který s větrem o závod utíkal před mohelovým nožem.
Potom byly pohádky o chaloupce na muří nožce.
Ale před tím byl unesený boeing a pouta a bolest a smrt a triumf zlé čarodějnice.
A před tím byla královská dcera spící stovky let pod listím, střežená medvědem, spoutaným čarodějnicí, ale před medvědem byl bůh studené zimy, a potom najednou byl...
...konec.

"Dál letí jestřáb,
už se tím netrap!"
Dokončila veršovanou pohádku Balfamína.
"A teď spát děcka. Už je čas."
"Néééééé, paní učitelko Míno. Chceme ještě slyšet něco o příhodách jestřába z Oktáva a Kuňky z tůňky," překřikovaly se děti.
"Paní učitelko, vy máte najednou nějaké velké oči," divilo se jedno z dětí.
Quantitatis somno, zašeptala Balfamína.
Rázem byl klid. Děti oddechovaly klidným spánkem.
~
"Já vás obdivuji slečno," zastavila Balfamínu na chodbě jedna ze starších vychovatelek. "Ty vaše pohádky je vždycky uspí. To já bych u nich marně seděla ještě nejméně hodinu a pořád by nespaly."
"To víte, kouzlo osobnosti." Mrkla čarodějka.