DMD Bonus č. 3 pro 10.4.2011

Téma: Kluci nepláčou
Fandom: Realita
Poznámka: Je to slabší, tentokrát jsem se opravdu řídila heslem "bod je bod".
Několik týdnů se mi zdál odtažitý. Chtěla jsem se s ním sejít, ale neměl čas. Skoro mi nevolal.
Až mi jednou moje kamarádka objasnila důvod jeho podivného chování. Opatrně mi sdělila, že ho viděla v baru s nějakou jinou holkou.
To odpoledne se se mnou rozešel. Po telefonu.
Všechno tohle jsem absolvovala s ledovým klidem. Někdo by to nazval citovou pomalostí. Já tomu říkám předstírané sebeovládání.
Přišla jsem domů, pustila nějaký hollywoodský slaďák, snědla celou tabulku čokolády a dosyta se vybrečela.
Utopila jsem ho v slzách a on už se nikdy neprobudí k životu.
Kluci nepláčou. Ještě, že holky můžou.

Téma: Kluci nepláčou
Inspirováno skutečnými událostmi
Monte Carlo 1913
----------------
Krupiér sledoval hráče s rostoucím napětím. Zůstali už jen dva.
„All in,“ usmála se a mrkla na svého spoluhráče. Sergej se na ni zadíval. Hledal zaváhání, možnost proniknout obranou, ale dívka byla ztělesněním naprostého klidu. Souhlasně kývl.
„Tak se ukažte,“ zašvitořila.
„Four of a Kind.“
„Royal Flush,“ pronesla a shrábla hromádku.
Rus zavřel oči. Jeho jmění bylo pryč. Neměl už nic. Vstal a lehce se uklonil. „Bylo mi potěšením, madame,“ řekl a zamířil ke dveřím. Dívka ho sledovala vědoucím pohledem. Zapálila si.
Z venku se ozval výstřel.
Labužnicky vyfoukla kouřový kroužek. „Opravdu nepláčou,“ zašeptala a dál se věnovala své cigaretě.

Téma: Smrt na pitevním stole
Nikdy bych nevěřil, že se pouhá meditace takhle zvrhne. No ne, vážně, vy byste předpokládali, že si dáte pár minut relaxace a přitom vystoupíte ze svého těla? Už dva dny se pozoruju zvenčí a začíná mě to kapánek znervózňovat.
Hej, kam mě to vezete? Já nejsem mrtvý!
Pitevna? To jako proč? Co jsem komu udělal? Nebo spíš, co kdo udělal mně, že mě musíte pitvat?
Hele, to by stačilo! Polož tu pilku! Slyšíš? Polož to, povídám!
Bože, pomoc! On do mě řeže pilou! Dost! To jsou moje játra! Moje ledviny! Okamžitě to vrať zpátky!
Že já s tím buddhismem začínal…

Téma: Lesk a bída kurtizán
Fandom: Equilibrium (rpg)
„Ukážu ti cestu rájem.“ Slibovala mu šeptem do ucha a přitiskla ho zády na studenou zeď v postraní uličce. Leandros se jen spokojeně ušklíbl.
„Darovanému koni…“ zamumlal a vykasal jí sukni vysoko nad kolena. Pak ale strnul. Něco nebylo v pořádku. Dívka mu zabořila nos do ramene, ruce jí bezvládně klesly podél těla. K zemi se snesla už jen jako lehký popílek.
Chvilku na to nevěřícně zíral, přemítal, kde udělal chybu, ale když zvedl oči a spatřil plavovlasého muže se stříbrnou dýkou v ruce, pochopil.
„Ale no ták, dědo!“ obořil se na něj podrážděně. „Tohle byla tenhle týden už třetí!“

Karel si v kuchyňce na kolejích připravoval čaj. Vytáhl hrnek, pro jistotu ho opláchl, dal do něj pytlík, nalil vodu do konvice, pustil ji, chvíli stepoval po místnosti, zalil čaj a ve chvíli kdy si ho chtěl osladit, přišli oni – postrach kolejí.
Ona byla hezká plavovláska a on fotbalista.
„Miláčku, co si dáme k jídlu?“
„Máme tady sekanou, drahoušku!“
„Zlatíčko, není zkažená?“
„Podívám se, broučku.“
Karel se snažil vypadat jakou součást inventáře.
„Lásko, je zkažená.“
„Ach ne, co budeme jíst, kačenko?“
„Máme tady rizoto, medvídku?“
„Ty jsi světlo mého života!“ zvolal nadšeně. Karel se rozhodl pro útěk; sladit dneska nebude.

„Ale paní učitelko, tohle po mě nemůžete chtít, co když to tu žábu bude bolet?“ „Ta žába je mrtvá, Horáčku. Vezmi si příklad z Macha a Šebestové, jak se se skalpelem činí.“ Horáčkovi se při tom pohledu zvedl žaludek. Také Pažoutův obličej zezelenal. „Vy asi nechodíte do kostela, nezabiješ vám nic neříká, viďte?“ „Nebuď drzý, Horáčku! Je to jednoduché. Takhle vezmeš skalpel a uděláš přímý řez. V tu chvíli se stalo hned několik věcí. Žábě definitivně odzvonilo, Horáček se v mdlobách svezl k zemi a paní učitelka měla jisté, že v příští kapitole skončí v dutině korouhvičky na střeše kostela.

Téma: Pořádná kára
Fandom: Battlestar Galactica
pozn. Za tohle se omlouvám, je to fakt slabé.
Popravdě řečeno neměla prezidentku Roslinovou nikdy zas tak v oblibě, ale tentokrát se musela přiklonit na její stranu. Možná se na tom částečně podílela touha konečně něco udělat. Proto se teď soustředila na ovládání té cylonské hračky, co jí zachránila život, a citlivě ji přiměla skočit, bez ohledů na následky. Ale předtím, než se pustila ke Caprice, chtěla ještě udělat jednu věc. Volně se proletět. Bez rozkazů. Jen Kara Thrace, a její ochočené zvířátko. Během zotavování se z nehody stihla stroj důkladně prozkoumat, ale teprve teď ho mohla pořádně ocenit. Nepřátelská nebo ne, tahle kára pod její rukou dokázala divy.

Téma: Smrt na pitevním stole
fandom: ze života
Taková záležitost vyžaduje velké soustředění. Trpělivost a opatrnost. Nic neuspěchat.
Všechny nástroje musí mít člověk pěkně po ruce, aby nemusel přerušovat načatou práci.
Chce to jemnost a cit v ruce i v oku, žádné neohrabané ruce a roztěkanost.
A samozřejmě je také potřeba vědět kam co patří. Jestli je všechno na svém místě, všechno v pořádku. Jinak by bylo všechno ostatní úplně k ničemu a veškerá práce by přišla nazmar.
Já to však naštěstí vím a tak…
„V čem se to zase pitváš?“
„Pitvám? Miláčku, spravil jsem ti ten mixér.“
„Vážně…? A tyhle součástky sis nechal stranou na horší časy?“

A/N: Netuším, odkud přišli jednotliví králové a co kdo nesl, takže se klidně nechám vyvést z pár historických omylů. :)
Promnul si oči. To světlo tam stále bylo. Zkusil, jestli náhodu nesní. Ale byl vzhůru. Světelná záře na východě ho vábila k sobě. Že by znamení?
Vzpomínal na stará proroctví. Až spatříte nebeskou záři, nadejde čas velkých změn. Izraelskému lidu se narodí král králů. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna on bude tím, za jehož života dojte k jejich naplnění.
Hvězda netrpělivě blikla.
Potom je tedy čas.
V pokladnici vybral nejkrásnější klenoty. Nechal si osedlat nejlepšího koně. Políbil svou spící ženu, pohladil synka po vlasech.
Kašpar spěchal za hvězdou, aby se poklonil.
Cestou potkal dva známé přátele.
Spasitel se narodil.