DMD č. 21. pro 21. 4. 2015. Téma: Tepláky a legíny

Tréninky Suus Mahna se Spockem byly pro Kirka potěšením a zároveň utrpením. Tedy, jeho utrpení bylo prakticky zapříčiněno potěšením.
Kirk obyvkle na jejich společné cvičení nosil upnuté červené legíny se znakem Flotily. Oproti tomu jeho první důstojník měl na sobě plátěné kalhoty, které mu volně visely z boků. Bylo to neskutečně přitažlivé. Jim měl problém, protože obtáhlé legíny neutajily nic. A vůbec, vůně vulkáncovy rozpálené kůže... to bylo na Kirka příliš.
Zdálo se ale, že Spock si ničeho nevšiml, přinejmenším nedával nic najevo.
Přesto Kirk do sprch raději odcházel s ručníkem ledabyle přehozeným přes ruku tak, aby mu zakrýval rozkrok.

Po škole letím na pivovarský rybník, kluci už tu jsou, honem nazouvám šlajfky a rozjíždím se po ledě, je mráz jak samec, led tichounce praská, sníh jiskří, až to bodá a já frčím tak rychle, že se celý svět rozmázne do jediné barevné šmouhy jako na kolotoči.
Dole na teplácích se dělají bambulky namrzlého sněhu, máme pod nima jégráky, ale stejně to za chvíli zebe, tak jdeme na chvíli do ohřívárny, uvnitř hicují kamínka a pan Brůna prodává horký čaj nebo sušené švestky na špejli.
A jak se do mě vlévá teplo, mám pocit, že jsem nejšťastnější kluk na světě.

Bylo v módě běhat. Baťůžek na záda a v tempíčku, kam člověk potřebuje. Pro nákup v ležérním stylu, do kanclu stačilo přes zpocené tělo přehodit lehké sako, ani se člověk nemusel převlékat. Do restaurace stačil svetřík, nebo košile přes trikot, ostatně v restauraci se sedí a vidět jste jenom od pasu nahoru. Největším nepřítelem běhání byli radní, kteří již měli naprojektované rozšiřování a inovace v městské hromadné dopravě, které najednou přestávaly dávat smysl, navíc byl i tlak veřejnosti na ně samotné, aby vyměnili státní auta za státní běžecké boty. Inu změna je běh a dlouhou trať, kde panděro jenom překážím.

Byl první opravdu horký den letošního léta. Na vylidněném betonovém náměstí se tetelil vzduch a nikdo by se nedivil, kdyby to byla fata morgana. Kápové byli zalezlí u sebe a vycházeli ven jenom na jídlo a televizi. Vlastně už to ani kápové nebyli, přišli o veškerou svou autoritu a vedení se úplně vyměnilo. Staré páry zanikly a nové se objevily. Pašování cigaret se úplně zastavilo. Šikana už nebyla to, co kdysi. Teď se nesmáli těm slabším, ale těm silnějším. Od té doby, co vězeňská služba zavedla jakožto prevenci útěků do vězeňského mundůru legíny místo tepláků, změnilo se toho prostě dost.

Když jednou místní studio mělo akci a pojišťovna proplácela masáže, koupila jsem permanentku.
Na první akci jsem si přinesla povinné tepláky. Byly to ty pohodlné plandací, takže při rolleticu se furt vyhrnovaly, při lymfodrenáži se mi schmoustaly tak, že jsem je měla v nohách vytlačené další hodinu.
Přece nebudu kupovat nové, i sáhla jsem příště do dceřiny skříně pro staré legíny.
S námahou jsem se do nich nasoukala, ale rolletic furt nejel. Vylezla jsem z kabinky.
„Prosím pustíte mi to?“
Švitořící skupinka okolo pultu mě přejela pohledem a viditelně zadržovala smích.
Napříště už jsem si koupila úbor v mé velikosti.

Do Ireniny skupinky na aerobic chodili jen dva muži. Jména neznala, a proto je překřtila na Tepláky a Legíny. Oběma se líbila.
Tepláky jí podal vodu, aby se pro ni nemusela shýbat. Legíny pochválil její výkon při sestavě. Tepláky řekl slečně vedle, aby tolik nemáchala rukama, že Ireně vyrazí oko. Legíny jí přinesl zapomenutý ručník.
Hodiny aerobicu si prostě zamilovala. Sport Irenu bavil a ještě si připadala žádoucí. Byla zvědavá, který z nich ji pozve na rande dřív.
Pak se to stalo... Jednoho dne dorazili na aerobic Tepláky a Legíny spolu a vedli se za ruce.
Irena něco asi nepochopila.

Public gym. A long glass wall, and behind it a line of stuck-out backsides encased in tight spandex, tensing and shifting with exercise.
A man passing by walks into a door.
Our sports bags contain t-shirts and baggy sweatpants; there is not even a glimmer of a chance that we could fit in among Cato’s supermodel-like minions.
Mithra curses.
I look around. Smack-dab opposite the gym is a strategically positioned patisserie.
“Surveillance instead?” I suggest.
“Might as well,” she agrees.
We walk off for coffee and cake to lift our mood.
Behind us another man crashes into a rubbish bin.

„NÉÉÉÉÉÉ!!!“
„Doctore, vstávej, máš noční můru.“
„Vracejí se.“
„Kdo?“
„Ti, které nelze porazit.“
„Myslíš Daleky.“
„Ne, tihle jsou mnohem horší. Nejhorší z mých nepřátel. Bojovali jsme s nimi v mnoha vesmírech. Na Zemi byly boje nejtěžší. Trhali jsme je, párali, pálili, ale oni se vždy vrátili. Byli nezastavitelní. Páni času byli proti nim bezmocní.“
„O koho šlo?“
„Ne o koho, ale o co.“
„Tomu nerozumím.“
„Jsou neživý. Výtvor úchylného mozku, který chtěl zničit eleganci a šmrnc.“
„Co to je, Doctore? Čeho se tak bojíš?“
„Tepláků a legín, Rose. Dvou věcí, které si žádná živá bytost nesmí obléknout. Jinak začne upadat.“

„Co říkáš těmhle teplákům?“
Zeptám se a prohlížím se v zrcadle.
Otočit doprava.
Otočit doleva.
Vyšpulit zadeček.
"Já ti nevím. Možná bych měla ještě zkusit legíny."
Vedu dál samomluvu, protože od psa se člověk nikdy odpovědi nedočká.
Otočit doprava.
Otočit doleva.
Vyšpulit zadeček.
Dívčí dilema.
Co si vzít?
Tepláky nebo legíny?
"V těch legínách mi líp vynikne zadek."
Rozhodnutí padne.
Psisko ležící na posteli si odfrkne.
Jemu je to jedno.
Tiché klepání na dveře.
Vincent je tu.
Oblečený v běžeckých teplácích.
"Tak co připravená?"
"Připravená."
Přikývnu a zamířím chodbou.
V odrazu zrcadla vidím, jak sleduje můj zadek.
Jo, dobrá volba.

Dobrý den od Valdštejnského sálu. Po loňské mikina gate všichni očekávali, co se bude dít letos. Nyní v davu vidím dámu oděnou teplákách. Spěchá k ní prezidentův mluvčí a náhle...
Vážení diváci, Jiří Ovčáček té nebohé dámě právě usekl hlavu. „Já si zákoník pamatuji, a dodnes předmětný paragraf o dresscode nikdo nezrušil, že áno,“ vysvětluje všem prezident a sám střílí.
„Nestejný odstín ponožek,“ dodává a nonšalantně mává kouřící zbraní v jedné, cigaretou ve druhé ruce. „Sukně má mít délku alespoň 27 palců a krinolínu,“ cituje a láduje další patronu. Střílí.
Otočil se a měří si mě pohledem. Pro Českou telev