Jane Austen: Mansfield Park

Když se vrátil, usmála se. Lehounce, křehce. Zvedla k němu ruku, slabou jako list papíru.
Pohladil ji po rameni, chtěl jí předat jistotu. Zavadil o vystouplou kost.
Měsíce na vzdálených plantážích ho nenechaly zapomenout, ale setřely akutní bolest bezmoci, která ho v tento večer návratu zaplavila.
Vztekal se. Všechny v domě by chtěl zpráskat, rozbít hloupé kulisy, roztrhnout oponu vědomí.
Seděl v pracovně, dlaně na obrovské mapě. Nejraději by prodal celou Antiguu, koupil všechna opiová pole v Persii a zničil je ohněm a solí jako prokleté Kartágo.
Nezmohl by nic.
Lékárenská lahvička na stolku v salonu se mu chřestivě vysmívala.

Dobu sváteční směli Lisa a John strávit doma. Kuchařka zůstala, ale rukou na faře znatelně ubylo. Tím spíše, že Fanny začala pokašlávat a den před Štědrým večerem musela ulehnout.
Edmund skvěle ovládal Vánoce na kazatelně, domácnost ovšem pokulhávala.
Jaké bylo jeho překvapení, když se v podvečer vrátil z kostela a našel dům v čilém ruchu.
Miss Clearance právě nesla nahoru bylinkový čaj. Z kuchyně bylo slyšet cinkání nádobí a dvojhlasý zpěv. V salonu chovala Mrs Meadows na klíně malého Williama a četla mu z knížek, kterým nemohl rozumět.
"Vítejte, Edmunde! Nestrachujte se, o všechno jsme se postaraly. Pojďte, posaďte se."

Když se vrátil, usmála se. Lehounce, křehce. Zvedla k němu ruku, slabou jako list papíru.
Pohladil ji po rameni, chtěl jí předat jistotu. Zavadil o vystouplou kost.
Měsíce na vzdálených plantážích ho nenechaly zapomenout, ale setřely akutní bolest bezmoci, která ho v tento večer návratu zaplavila.
Vztekal se. Všechny v domě by chtěl zpráskat, rozbít hloupé kulisy, roztrhnout oponu vědomí.
Seděl v pracovně, dlaně na obrovské mapě. Nejraději by prodal celou Antiguu, koupil všechna opiová pole v Persii a zničil je ohněm a solí jako prokleté Kartágo.
Nezmohl by nic.
Lékárenská lahvička na stolku v salonu se mu chřestivě vysmívala.

Začátek adventu byl k uzoufání nudný. Slečinky pryč, cesty rozbahněné, vzduch syrový. Zůstala jen starší generace, sestra a slečinek chudá příbuzná. Tak co by se nepokusil ulovit si ji?
Vánoce se třpytily a Henry se zvolna propadal. Nebyl zvyklý cítit, ne jinak, než na oko. Nebyl zvyklý čelit pochybám a znechucení. Copak Fanny zpychla?
Nikdy nevěděl, co vlastně znamená "chudá příbuzná". Ona to zapomněla taky.
Teď se mu podvolí. Nechá se vykoupit, když se vrátila do bídy otcovského domu. Ani ho to nevyjde draho.
Řekla ano!
Řekla. A duše do noci křičela "ne!"
Vzala své slovo zpět.
Chřtán sklapl naprázdno.

"Maškarní bál, Julie, slyšíš? Báječné, alespoň půlku známých paní Fraserové jsme ještě nepotkaly. Bude to báječná zábava," těšila se Maria.
"Zajímalo by mě, zda tam bude pan Yates," zahleděla se Julia z okna.
"Seznam hostí je tajný, drahá sestřičko, v tom je ten vtip. Navíc - masky. Možná ho vůbec nepoznáš," rozesmála se Maria.
V duchu dobře věděla, že koho sama potřebuje poznat, toho najde mezi tisíci. Aura nebezpečí ji táhla jako magnet.
Vkročila do sálu, bělostná labuť. Symbol věrnosti vem čert, slušela jí báječně. A Henry? Jistě, tam u krbu. Nedočkavý, na oko bezstarostný, v masce krahujčího peří.
"Kdy poletíme?"

V Mansfieldském panství se Fanny dostala do kuchyně jen jednou. Rozkládala se dvě patra pod panskými místnostmi a ona tenkrát v zamyšlení sešla níž, než chtěla.
V Porthmouthu byla v kuchyni neustále, však byla hned vedle obývacího pokoje. Každý den odtamtud pro matku něco přinášela nebo vyřizovala Rebece, ať si propána pospíší. Pokaždé si tu místnost prohlížela s nevěřícným úžasem. Byla temná, se starými kašlavými kamny a našpiněným nádobím naskládaným halabala. Nejděsivější však byly police, které zely prázdnotou.
Její matka možná nebyla dobrá hospodyně ani dobrý rodič, ale pořád dokázala zázraky. Třeba ten, že ještě nikdy nešli spát bez večeře.

Mansfield Park i Portsmouth nechal Henry daleko za sebou. Stejně byl vždy člověkem velkoměsta.
Od příjezdu neztratil jediný den, jediný večer. Dostal se na každý večírek, na všech plesech měl známé.
Dámy byly zábavné. Co mu bude nazítří po jejich zklamání.
Bavil se, jenže ne dost. Dámy, alespoň většinou, měly zábrany.
Dnes však cítil, že si nemohl vybrat lépe. Půvabná Miss Jasper jako by žádné hranice neměla. Získával najednou dojem, že snad on sám může mít ve flirtu soupeře... a že jím může být žena.
Dokud se náhle čelně nesetkal s jejím vějířem.
Miss Burnwood se v koutě královsky bavila.

Ozvalo se zaklepání.
Fanny si přitáhla opelichaný pléd ještě víc ke krku. Nachlazení se jí nechtělo pustit a stále jí třásla zimnice. Kdo mohl tušit, že první zima na Mansfieldu bude nepříjemnější, než boj s nouzí doma v Portsmouthu.
"Dále!" sebrala všechen hlas.
Edmund otevřel dveře jen na dvě dlaně.
"Jak se cítíš, Fanny?"
"Trochu lépe, děkuji," pípla jeho malá sestřenka a zoufale uvažovala, kam s očima.
Edmund natáhl krk a rozhlédl se po místnosti.
"Ale stále ti tu nezatopili, že?"
"Paní Norrisová říkala, že..."
"Kašlu na paní Norrisovou. A kašlu na karanténu. Pojď, v mém pokoji jsou vyhřátá kamna."

Za rohem krásné chodby Mansfieldu...
"A sakra!" Dobové dekorum mě poněkud opustilo. Pořád jsem doufala, že Fanny bude vypadat spíš jako Frances O´Connor, než jako...
"Á, slečna... (dlouhá chvíle přemýšlení) Burnwoodová!" Zazubí se hrdinka.
"Přesně tak, you b... Billie," ucedím.
Tak mě ta čelist bude zase strašit ve snech.
Podává mi ruku: "Pojďte, má drahá, všichni už jsou v zahradě."
"Edmund také?" Svitne mi naděje.
"Jistěže," usmívá se blonďaté nebezpečí.
Ovšem... pokud ona je Fanny pak Edmund bude nejspíš ­a la pan Elton.
Poněkud dost mi sklapne. Začínám hledat skulinku, kterou bych se z tohohle příběhu co nejdřív elegantně vypařila.