Starověk

pozn. aut.: Další ze série Jasná AU. :)
Parmenión, Ptolemaios a Héfaistión vstoupili do Dáreiova stanu. Vyřezávané lůžko, zlaté svícny, hedvábí, vůně parfémů a nejjemnější koberce. Užasle se rozhlíželi.
„Tuhle postel budu požadovat jako kořist,“ poznamenal Parmenión.
„Takhle žije král,“ řekl Héfaistión zasněně.
„Člověk má chuť si to všechno přivlastnit,“ dodal Ptolemaios.
„Je to Alexandrova kořist,“ připomněl Héfaistión. „Přece bys neobral svého krále.“
Ptolemaios přistoupil ke stolku. Na něm ležela krabička vykládaná perletí. Otevřel ji.
„Perská cukrátka,“ řekl. „Prý zalepí pusu na celý den, ale jsou výborná.“
„Zbyly tři,“ dodal Parmenión, jakoby to hovořilo za vše.
Do stanu vstoupil Alexandr.
„Pojďme, musíme promluvit s vojáky.“
„Hm?“
„Hm!“
„Hm?!“

pozn. aut.: Jasné AU. Dříve přece byli žáci lepší, než dnes… :)
Aristotelés chtěl být dobrým učitelem.
Vzal žáky na přírodovědnou procházku. Ptolemaios zahlédl v polích souložící zajíce. Udělal z toho událost týdne.
Chtěl probírat stereometrii. Sotva vyslovil slovo koule, dostal Héfaistión takový záchvat smíchu, že měl Aristotelés podezření na intoxikaci drogami.
Pokoušel se vysvětlit sylogismy. Alexander si na tabulku zapsal tento příklad: ‚Filozofie je kravina, Aristotelés je filozof, Aristotelés je vůl‘.
Na přednášce o etice Kassandros usnul. Chrápal tak hlasitě, že probudil všechny tři zbývající žáky. Nastala rvačka.
Předčítal Iliadu. Doufal, že dávní hrdinové žáky osloví. Tři si stěžovali, že nerozumějí, poslední nepoznal jazyk, kterým je psána.
Čas hrdinů ještě nenastal.

pozn. aut.: věnováno těm, kteří si myslí, že historické osobnosti málo rotují. Zde je něco málo z počátků řecko-perských válek.
V patnáctém roce Dáreiovy vlády poslal do Athén posly. Vrátili se s vodou, hlínou a srdečnými pozdravy. Přátelství lýdského satrapy se neodmítá.
Nejeden Řek našel na jeho dvoře nový domov. Většinou to byli ztroskotanci, lháři, barbaři a pobudové.
Miltiades tvrdil, že chtěl proti Dáreiovi povstat už při jeho boji se Skythy. Že ho huba nebolí.
Aristagoras se stal příznivcem demokracie. Zpackal Naxos a bál se vrátit.
Histiaios se stal dvojitým agentem. Jeho hlava putovala do Sús.
Athény porušily příměří a vyrazily proti Sardám.
A taková to byla láska, pomyslel si Artafernés, když sledoval hořící Milét.
Ale Řekům se nedá věřit.