Dívčí prsty se jemně probíraly králičí srstí. Sestry si vytáhly dva ušáky z kotců, drbaly je v kožíškách a plaše se na sebe usmívaly.
Mlha houstla. Dům zmizel, z kůlny zůstala přední stěna s králíkárnou.
Zvuky ustávaly, obklopilo je bílé ticho.
Erika zvedla oči od chlupáčů a ztuhla. Jemný oblak kolem nich se přeskupoval. Formoval se a vířil kolem nich.
Tělem jí projel známý chlad. Nikdy se jich nezbaví. Hrozivé siluety. Zlá znamení, dusivé obavy, příšerné vidiny. Nepřátelé, nad kterými nelze zvítězit.
Rychle strčila zvířátko zpátky do sena. Dneska nesmí omdlít. Ochrání ji. Obrátila se k sestřičce a objala ji kolem ramen.
Hanka stála klidně, šedou ramlici chovala v náručí a usmívala se. Šířila teplo. Vzhlédla k Erice, pootočila se k ní čelem a i s králíčkem v náručí se k ní přitiskla. Začala si broukat. Tiše a konejšivě, tak jak Mamie zpívala jí.
Mlha se začala rozpouštět.
„Bye,“ Hanka mávala látkovým uchem znovunalezeného králíka.
„See you,“ blond i šedá hlava mizely z dohledu.
Timmy počkal, až se úplně ztratí, pak štípl holčičku do paže a když se po něm ohnala, zašeptal potměšile: „To abys věděla, že se ti to nezdá!“
„Je čas jít spát, raraši,“ Mamie je postrkovala před sebou do domu.
„Ráno vstáváte do školy.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit