Něco tam je...

Daniel se vrátil se domů pozdě, zlíbaný sluncem vrcholícího léta a s pocitem hlubokého pokoje a vnitřního štěstí, jaké už dlouho nezažil. Pokud vůbec někdy.

Možná ho to mělo varovat.

Svlékl se, hodil oblečení do pračky, vlezl do sprchy, pustil vodu. A začal zpívat. Samozřejmě jen tak nahlas, aby nerušil sousedy. Poslední, co potřeboval, bylo, aby si stěžovali na rušení nočního klidu proto, že si prozpěvuje ve sprše. Vlastně mu ta představa přišla tak vtipná, až se musel zasmát.

Když se sehnul pro šampon, zaslechl zaškrundání v odtoku. 

Strnul. 

Zastavil vodu.

Naslouchal.

Zvuk v trubkách rozhodně nebyla ozvěna jeho zpěvu…