Těžký život dobrodruha...

Už pár dní se nějak necítím ve své kůži. Ne že bych věděla, jak bych se cítila v kůži někoho jiného, ještě nikdy jsem to nezkoušela, ale ve své se teda fakt necítím. Občas nějaké to mravenčení, pak brnění, ledový chlad nebo návaly horkosti…
Den za dnem míjí a moje pocity jsou stále méně a méně příjemné…
V posledních třech letech se to opakuje s železnou pravidelností a nemá to co dělat s ročním obdobím.
Dnes je to obzvlášť silné. Bolení břicha, závrať, bušení srdce.
Nastává den Dé, hodina Há.
Začátek zkoušky z Teoretické elektrotechniky a invaze nepříjemných fyziologických pochodů…