Druhá strana

Hluk, smrad a světla.
Dorazili pozdě večer, kryti tmou, a nemohli se vynadívat.
Tady musí žít aspoň dvacet tisíc lidí!
Betonová džungle se táhla do nekonečna, udržované stavby střídané ruinami.
V životě nic takového neviděli.
Konečně začali chápat, proč se zdálo výboru jako špatný nápad poslat sem právě je.
Oni si „civilizaci“ nepamatovali. Kdokoliv jiný by se tu zorientoval lépe...
Jenomže Zónou mohli projít jenom Přeměnění.
Naštěstí je někdo schopný adaptovat se rychle.
Rychlý průzkum...
„Poď, todle musíš vidět,“ Vran si trochu šlapal na jazyk a divně se kýval.
„Co je?“ zívla probuzená Rezka.
„Zjistil sem, č’mu se říká ‚bar‘!“