Erik a Anzelm vykoukli zpoza rohu. Teď ji uvidí. Mandalu v plné kráse. V den, kdy k ní nikdo nesmí.
Známý kamenný kruh uprostřed Nádvoří zmizel. Kde jindy bývala Mandala, byl teď jen nepříliš prudký, oblý kopec. Rostly na něm stromy všech barev a tvarů, větve propletené do divokých krajek... na vrcholku se tyčily vysokánské věže, tančily jako stonky trav... po úbočích se míhaly hlavičky s chvostem jiskernatých vlasů... klenutými průchody ladně proplouvaly vlny kamenů, a každý měl jinou tvář...
„Ten... ten chrám!“ Erik se omámeně rozeběhl ke středu Nádvoří.
Bdělý mistr Hjalmar ho srazil k zemi jedinou pádnou fackou.
Pro lepší pochopení souvislostí odkazuju dva drabblíky z téhož svátku: Dva dny dlouhá noc a Tanec jiného světa.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Taky bych si to utíkala
mila_jj
Taky bych si to utíkala prohlédnout zblízka ...
Jo, to je přesně to, proč k
ioannina
Jo, to je přesně to, proč k tomu nikdo krom Mistra Mandaly tu noc / ten den nesmí.
Ono to tak trochu prosakuje a mohlo by se stát, že si pak bude tenhle svět tvýma očima prohlížet nějaká ta vlna s kamennou tváří. A ty se už nikdy nedostaneš zpátky.
Aaaach slunovrat! Krásné,
zana
Aaaach slunovrat! Krásné, úplně to vidím. A ta roztomilá fackotečka :-)))
Ta sedla, co? ;o)
ioannina
Ta sedla, co? ;o)
Hjalmar se s tím nepáře. :-D
Nebezpečně podmanivé.
Esclarte
Nebezpečně podmanivé.
To se ti povedla
ioannina
To se ti povedla charakteristika Mandaly v kostce. :-)