Paní má, oceánů vládkyně

Paní má, oceánů vládkyně
co dlíš kdes v tmavé hlubině
vyplav, bych spatřil zas
tvou bledou tvář, zelený vlas
Má paní, z hlubin bezedných
Nevěřím, že páchám hřích
když myšlenkami s tebou dlím
tak vyplav, ať tě popatřím.
Madono ze dna oceánu
jedinou já láskou planu
ty's ledová jak mořské dno
mě samotnému nesnadno.
Jsem snílek, když o tobě sním?
Že skutečná jsi, přeci vím
ač z pláže smyla stopa tvá se
v duchu tě vidím v plné kráse
Nechceš-li jít mi v ústrety
bych mohl tě líbat na rety
mlýnské kolo k tělu váži
a scházím dolů "naší" pláží.