Prchavé štěstí

Vůz se kolébal letní krajinou. Unavené slunce sklánělo hlavu čím dál níž. Přikrčený za balvanem na kraji cesty přihlížel tanci stínů. Jak šero rozvíralo svou náruč, ptáci pomalu umlkali. Rachocení na prašné cestě namísto tamtamu. Povoz se blíží.
Prrrr! Staccato podkov rázem utichlo. Muž na kozlíku se obezřetně rozhlédl kolem. „Naskoč si!“ pohodil hlavou ke kameni. Chlapík rázem seděl vedle něho. Hyjééé.
„Plácnem si na to?“ povytáhl obočí vozka.
„Tak dobře. Platí.“
Zaržání koně potvrdilo dohodu.
Koník zastavil. Krátké kopnutí kopyta otevřelo černou skálu. „Jsme bohatí!“ rozjařeně výskali. Lačně se opájeli dukáty, dokud ohlušující rachot kamení nezavalil vchod do jeskyně.