Ono se řekne kuchyně

Kuchmistr, který hovoří v drabble, by ještě dodal, že nejen musí hlídat chod celé kuchyně, ale také kontrolovat přijaté i vydané potraviny, dohlížet na zásoby ve spižírnách, na hygienu kuchyně, čistotu nádobí i zda jsou dobře vysmýčená kamna. Také sledoval, zda u dvorních stolů usedají pouze příslušníci dvora a zda usedají dle předepsaných pravidel. Měl „pod palcem“ vzácná koření, hlídal, aby nikdo z personálu neodnášel z kuchyně potraviny domů. Samozřejmostí bylo vedení a výchova kuchyňského personálu. Prostě měl na starosti velmi rušný provoz, a pokud se mu dařilo, byl také podle zásluh skvěle odměňován.

Právě z pozice kuchmistra se vypracoval nahoru rytíř Jindřich Vintíř z Vlčkovic – ten nastoupil v roce 1596 k Petru Vokovi jako kuchmistr českokrumlovského dvora, ale již v prosinci roku 1600 byl tento ambiciózní šlechtic jmenován kancléřem. Časem byl pověřován jednáním s nejvyššími zemskými úředníky v Praze, účastnil se zasedání zemských sněmů a dokonce vyjednával s italským rodem Ursiniů, který se přihlásil s domnělými nároky na dědictví po Vokově bratru. Zemřel však náhle v prosinci 1604, uprostřed příprav na křtiny dcerky. Petr Vok se se ztrátou schopného úředníka vyrovnával velmi těžko, zato ostatní, méně úspěšní úředníci, závidějící mu jeho strmý vzestup a kariéru, netruchlili.

Mimochodem – truksas (z německého Truchsess) je nejvyšší stolník, čestná hodnost u dvorského stolu. Stříbrník se staral o stolní stříbrné náčiní, vydával ho na stoly a po hostinách zas uzamykal do skříní.

Zdroj: Václav Bůžek, Josef Hrdlička a kol. Dvory velmožů s erbem růže