Nahrazuje téma 20. 4. 2019: Osamocen v davu
Déšť sílil. Kapky ho smáčely skrz na skrz. Tenký svetr, který měl, ho před nečasem nedokázal uchránit. Snažil se potlačit slzy, které se mu draly do očí. Polykal zoufalství, které cítil. Hořkost prostupovala jeho emocemi.
Ta žena byla dospělá! Měla by být schopná se postarat jak sama o sebe, tak o svého syna! Není jeho matka!
Co si od té návštěvy sliboval? Čeho chtěl dosáhnout? Měl se na to vykašlat…
Nedával pozor, kam jde. Proč se cítí zodpovědný? Čím se provinil tentokrát?
Paříž ho objímala ve své náruči. Ztrácel se v davu lidí sledujících jejich vlastní cíl.
Nikým nepoznán. Osamocen.
Myslela jsem si, že tu vznikne ještě nějaké radičevičské téma, ale nakonec se dělím o tento krátký střípek z života jednoho mého charakteru (Caëla).
Tento rok mi DMD moc nevyšlo, ale tak snaha byla. :D.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Teda, ve fandomu se asi
Kumiko
Teda, ve fandomu se asi neorientuji, ale atmosféra z toho úplně sálá! Strašně se mi líbí "Paříž ho objímala ve své náruči". Je to, poetické.
Mnohokrát děkuji.
Ragana
Mnohokrát děkuji.
Ono to patří do mé povídkové série Obraz Tallantridy. Má to být střípek pocitů z jednoho okamžiku, takže jsem moc ráda, že se pojetí líbí. : )
Střípek je moc hezký!
Faob
Střípek je moc hezký!
Děkuji : ))
Ragana
Děkuji : ))
Mě se tedy též moc líbí
Bublina
Mě se tedy též moc líbí střípek. A ta jeho procítěnost mě dostala.
Mnohokrát děkuji. : ))
Ragana
Mnohokrát děkuji. : ))
Ano, hořce procítěný střípek.
Tora
Ano, hořce procítěný střípek. Je mi ho líto, toho vypravěče.
Děkuji. On, tento okamžik,
Ragana
Děkuji. On, tento okamžik, byl pro vypravěče hořce důležitý. : ))