Hlad

Otevřel oči, bylo půl jedné ráno. Věděl, že neusne. Měl hlad.
V koupelně si opláchl obličej a chvíli na sebe zíral do zrcadla. Pořád ten samý obraz, den za dnem, rok za rokem.
Přešel do kuchyně a začal si ohřívat instantní polévku. Věděl, že se to blíží. Každým rokem to přijde. Cítil to v kostech pravidelně od doby, kdy onemocněl. Měl by začít plánovat. Založit si falešné profily na seznamkách, změnit vizáž, vytipovat nejlepší místa na procházky…
Dnes mu ke spokojenosti postačí polévka…
Zamíchal ji a vypnul sporák.
… ale jednou za sto let se vzbudí s úplně jiným druhem hladu.