Poslední kapka

Já? Já že jsem do větru? Já, která jsem seděla doma s dětma, když ty ses musel realizovat po hospodách? Já, která jsem pracovala a vydělávala přes den a domácnost musela zvládat po večerech a nocích, když tys takzvaně sháněl práci a lezl po fuškách, ze kterých jsi domů nepřinesl ani korunu? Tak to prrr, panáčku. Jen jsem po těch dlouhých letech zjistila, že to taky jde jinak. Že si zasloužím něco hezkého. Že si proboha můžu jenom lehnout a nechat se hýčkat. Je mi naprosto jasný, že se ti to nelíbí. Ale už je pozdě; kufr máš za dveřma.