Strašně ji nesnášela. Leckdo by řekl, že nemá nárok na emoce, ale zrovna v tomhle případě si dovolila čirou, nefalšovanou a nelogickou nenávist.
Bylo to tím, že měla zkušenosti. Se sebou. A s lidmi. Věděla, jak umírají. Že to není podle jejích lží. Že tam nejsou příbuzní a barvotiskové slzy. Že jsou sami. Že ta mrcha je vždycky nakonec opustí. Že někteří umírají na to, že jí věřili příliš dlouho.
Když konečně přišel Konec a ony dvě se setkaly, škodolibě se na Naději usmála: „Až po tobě, má drahá.“
Je totiž zcela logické, že jako úplně poslední musí umřít Smrt.
Pá, 2011-04-22 22:20 — Profesor
Jo, to je vtipné a pravdivé.
Jo, to je vtipné a pravdivé.
Út, 2011-04-19 22:46 — Lunkvil
Není náhodou Naděje nějak
Není náhodou Naděje nějak příbuzná s Optimismem?
Aspoň že Smrt umře. Co by chudinka samojediná ve světě dělala, že...
Út, 2011-04-19 22:38 — Danae
Wow, bejby! To se moc
Wow, bejby! To se moc povedlo!
Út, 2011-04-19 17:30 — angie77
Paráda!
Jo, naděje opravdu umí být někdy potvora...
Út, 2011-04-19 12:23 — Arengil
Naděje
je mrcha, ale tak svůdná...!
Út, 2011-04-19 11:13 — Rebelka
to je krásné...
Julie, měla jsem úplně naprosto stejný nápad, ale napsala jsi ho o dost líp ;o). Takže jsem ráda, že jsem to ještě nehodila na papír.
Tak já to své trochu předělám :o).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit