Prodaný osud

Samael posedával na lavici a nervózně žmoulal kapesník. Gannet s dětmi opustila kostel ihned po mši.
„Je plachá,“ pronesl hrabě, „ale s tím se dá pracovat.“
Samael jen přikývl.
„Ještě učíte děti zámožných rodin?“ obrátil se k dračímu knězi.
„Samozřejmě,“ přitakal otec Marcus. „Je to mým posláním.“
„Můj předek otevřel vůbec první třídu v Olanesu,“ pokračoval namyšleně. „Můj rod byl vznešený, nechci jej pošpinit někým málo hodným...“
Samael nervózně polkl.
„…to malé pískle potřebuje vzdělání, přijmete ji do učení, otče Marcusi.“ Nebyla to otázka, ale rozkaz. „Účet pošlete mně.“
S tím se odporoučel a Samaelovi došlo, že dohoda byla zpečetěna.