Zvláštní pohled

Trochu zanedbaná žena před sebou tlačila starý dětský kočárek. Jednu podkolenku měla nataženou, druhou shrnutou, šaty mnohým praním ztratily čerň.
Co chvíli se starostlivě nakláněla nad miminko. Dala mu dudlík, pohladila hlavičku, urovnala peřinku.
„No, no, neplakej,“ konejšila děťátko, které však nevydávalo ani hlásku. Narovnala se a její ztrhaný obličej zjemnil sotva znatelný úsměv.
Když jsem jí míjela, pohled mi sklouzl do kočárku. Vyděsila jsem se. Ve špinavém obličeji zela prázdná černočerná oční jamka. Jedním okem na mne zírala rozbitá panenka.
„Chudák,“ vysvětlovala paní, do které jsem v šoku málem vrazila. „Neunesla smrt dcerušky. Dneska by chodila do první třídy.“