Zelenooký chlapec pozoroval dívenku na pobřeží. Vlny jejích vlasů připomínaly moře, které pozorovala. Odráželo se od nich slunce…
Nevydržel to. Doběhl k ní s červeným karafiátem, který jí zastrčil za ucho.
„Ahoj, já jsem Finnick. A ty?“ znal její jméno, ale ne její hlas.
Usmála se a vyplázla jazyk. Nepromluvila.
***
Mladý muž položil vázu s květinami na stolek vedle postele dívky nevnímající svět. Mimoděk vytáhl z vázy karafiát.
Vzpomínky… Tehdy s ním taky nemluvila. Ale to protože ho škádlila. Teď nepromluvila měsíce kvůli šoku...
Ze zamyšlení ho vytrhl letmý dotyk dívky, jímž se dožadovala pozornosti.
„Ahoj, Finnicku. Já jsem Annie.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, ta knížka je teď na
ioannina
Jo, ta knížka je teď na seznamu četby. :-)
A po tomhle drableti ještě víc. *odchází hledat pdf*
Zajímavé...
kopapaka
A moc hezky napsané.