Od toho dne, co Ayreho přijal jako žáka, ne jen formálně, ale doopravdy, v srdci, se Mandala chovala jako výtečně seřízený hodinový stroj. Žádné výstřelky, žádné otevírání nových úrovní, když Ayre jen prošel kolem... žádné další oběti. Zpočátku si to Mistr Mandaly neuvědomoval: trápil se pro Gunnara, vyčítal si zbytečnost jeho smrti, svou předpojatost. Ale čím dál postupovalo Ayreho zasvěcování, tím víc to bylo zřejmé.
Mandala byla spokojená.
Tak si to aspoň Mistr vysvětloval.
Dnes tedy zprostředkuje Ayremu poslední zasvěcení.
Přistoupili ke kamennému kruhu.
Roztočil se jako ciferník orloje a Mistr rázem věděl, co uviděl Gunnar, než tenkrát vkročil dovnitř.
Pá, 2010-04-23 02:20 — Lejdynka
Hrozně se mi líbí jméno
Hrozně se mi líbí jméno 'Ayre.' Asi mi to připomíná kombinaci Aulëho a Aurenfaië.
Spokojená Mandala - nějak zvláštně krásný obraz.
A točící se kamený kruh jakbysmet.
Moc krásné, jako vždycky. Tvůj svět je pro mne už skutečný.
Pá, 2010-04-23 09:20 — ioannina
To je fajn, že už v něm můžeš
To je fajn, že už v něm můžeš žít! :-))
A víš, že ani nevím, jak jsem na to jméno přišla? Prostě prohlásil, že se jmenuje Ayre.
Pá, 2010-04-23 00:00 — Aveva
Proč jen z toho mám dojem, že
Proč jen z toho mám dojem, že Mandala je děsná potvora?
Pá, 2010-04-23 00:04 — ioannina
Je skála, o kterou se
Je skála, o kterou se rozbíjejí lodi, zákeřná? ;o))
Mistr to blbě pochopil.
Ale možná, pokud si je Mandala vědomá sebe víc než skála, tak by potvora být mohla.
A nebo nemá ráda... slabost? Neupřímnost? Nevím.
Pá, 2010-04-23 00:18 — Aveva
Lodě si jistě myslí, že ano
Lodě si jistě myslí, že ano ;o)
A jak Mandalu představuješ, tak si myslím, že si je jistě vědoma sama sebe. A má svoje vlastní nejasné pohnutky, tudíž ji mohu nazývat potvorou a budu mít pravdu ;o)
Pá, 2010-04-23 10:56 — ioannina
V tom pádě má nějakou formu
V tom pádě má nějakou formu "vědomí" i magie samotná...
To začíná být čím dál zvláštnější. Prima. :-))
Pá, 2010-04-23 11:30 — Aveva
No to jednoznačně! Magie
No to jednoznačně! Magie vůbec je potvora největší! ;o)
Čt, 2010-04-22 23:19 — Profesor
Tohle je takové nádherně
Tohle je takové nádherně mystické. A prosí to o pokračování.
(Dobře, já prosím o pokračování, neboť ten konec mne neobyčejně napjal - navnadil na to, co bude dál.)
Čt, 2010-04-22 23:32 — ioannina
Vidíš, a já myslela, že je to
Vidíš, a já myslela, že je to v kombinaci s tématem jasný. Mistr umře.
Ono to v podstatě navazuje a rozvíjí Pozdní lítost.
Mandala je celá taková. Mystická. Divná. Dělá si, co chce.
Bude, bude celej příběh... někdy. Je v hlavě, v poznámkách a v drobcích (citace z Knihy pečetí, detaily v Korálcích a tyhle drablíky). Touhle dobou se dá z drobků už docela dost odhalit, ale bude i vcelku. Někdy.
Pá, 2010-04-23 02:21 — Lejdynka
Ou. Poslyš, ani v kombinaci s
Ou. Poslyš, ani v kombinaci s tématem mi to nedošlo.
No probůh.
:(
Neupřímnost byla? Kdy, kde, kdo?
Asi nerozumím tak, jak bych chtěla. Jen neurčité smutno.
Pá, 2010-04-23 10:55 — ioannina
Podle Mandaly nebylo košer
Podle Mandaly nebylo košer to, jak se snažil procpat svýho oblíbence Gunnara. Tak mu ho sežrala (protože nebyl "pravej"), a pak sežrala i Mistra, protože a) už měla novýho Mistra (Ayreho) a starej Mistr přestal být "čistej" (v jejím vnímání). Aspoň tak jsem si to nějak představovala.
Ale je možný, že si to zase ožilo po svým a začal se vyprávět příběh, kterej z toho budu muset teprve sama vyčíst.
Já tu jenom zapisuju... někdy víc a někdy míň.
Čt, 2010-04-22 23:36 — Profesor
Víš, když já nemám moc ráda,
Víš, když já nemám moc ráda, když postavy umírají. Pozoruhodné na tom je, že je miluju zabíjet.
Čt, 2010-04-22 23:38 — ioannina
Já taky nemám ráda, když
Já taky nemám ráda, když postavy umírají, a ještě míň ráda je zabíjím, ale někdy jsou pravidla nastavený tak, že to jinak nejde.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit