Jak to všechno začalo

Když ji pošimraly první organismy, byla trochu nesvá. Nevěděla, co se od ní čeká. A potom tu byli sousedi a jejich nevyžádané rady.
„Škodí to pleti,“ špitla Venuše.
„Zbav se toho, dokud můžeš,“ radil Mars.
Nejdříve je chtěla poslechnout. Její nový život ji ale celou obemknul a prsty měl jemné jako víla. Přistihla se, že ho pozoruje s pýchou. Jeho první neohrabané krůčky, jeho úspěchy i klopýtání. Nechala se tou pýchou naplnit. Vše do sebe zapadlo.
„Dej to pryč,“ opakoval Mars. „Nebo ti to zůstane.“
Země mu odpověděla mírným úsměvem, který znají jenom matky.
„Asi si to ještě chvíli nechám.“