Synové vlčice

Malou ručkou trhal stébla trávy a pokoušel se výt, jak to slyšel u mámy. Začínal matně chápat rozdíl mezi ním a ostatními vlčími štěňaty. S vyjímkou jednoho, který opodál lezl po čtyřech a snažil se nevlastní brášky chytit do zubů za kůži na krku. Nedařilo se mu to, takže ztěžka dosedl na zem a začal natahovat. Ani to ostatní štěňata nedělala.
Když přišel místní pastýř, pokoušeli se na něj vrčet a chňapali po něm prvními ostrými zoubky. Byl zlý na maminku.
Brzy si osvojili lidské zvyky. Snad v nich ale zůstalo něco vlčího, když na sebe vrčeli v základech města.