Malou ručkou trhal stébla trávy a pokoušel se výt, jak to slyšel u mámy. Začínal matně chápat rozdíl mezi ním a ostatními vlčími štěňaty. S vyjímkou jednoho, který opodál lezl po čtyřech a snažil se nevlastní brášky chytit do zubů za kůži na krku. Nedařilo se mu to, takže ztěžka dosedl na zem a začal natahovat. Ani to ostatní štěňata nedělala.
Když přišel místní pastýř, pokoušeli se na něj vrčet a chňapali po něm prvními ostrými zoubky. Byl zlý na maminku.
Brzy si osvojili lidské zvyky. Snad v nich ale zůstalo něco vlčího, když na sebe vrčeli v základech města.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jů!
ioannina
Jů!
A pak jeden z nich bude přes tu hradbu skákat a dopadne to krvavě.
Hodně dobré! Člověk člověku..
Kirsten
Hodně dobré! Člověk člověku...
Moc pěkné.
Rya
Moc pěkné.
No je moc hezké :-)
Terda
To je moc hezké :-)
Dobré.
kopapaka
Dobré.
Líbí se mi, jak je to řečeno
Aplír
Líbí se mi, jak je to řečeno v jemných náznacích a přece tak výmluvně.
Pěkně, tihle dva mě taky
Wee-wees
Pěkně, tihle dva mě taky napadli.
To je krásně zpracované.
Rebelka
To je krásně zpracované.
Naprosto úžasně nevinně
Lejdynka
Naprosto úžasně nevinně napsané!