Tohle si přečteš...

“Tak jo,” říkám. “Nejdřív popadni krabici s kapesníky, polož ji vedle sebe a najdi někoho, kdo ti zbytek přečte.”
Začínám pomalým, příjemným hlasem.
“Pozorně a pomalu se rozhlédni se kolem sebe.”
“Vyber si tu nejvhodnější židli.”
“Podívej se na ní.”
“Opravdu se zadívej.”
“Vnímej její stín, nejbližší okolí.”
“Sleduj její křivky.”
“Pozorně si prohlédni barvu.”
“A texturu.”
“Soustřeď se na materiál.”
“Na pocit, jaký máš, když se židle dotkneš.”
“Představ si, jak jí rukou hladíš.”
“Soustřeď se, jak je dojemná.”
“Jak tě dohání k slzám.”
“Jestli máš ještě nějaký neposmrkaný kapesníček,” říkám už normálním hlasem. “Tak se někde stala chyba.”