Srdce

Padala rosa.
Slunce líně vykukovalo nad vzdáleným kopcem
Do nejtemnějších zákoutí ještě nedosáhlo.
Háj čekal v tichu.
Stromy pociťovaly strach.
Vlci zmizeli.
"Jak je to daleko mnichu?"
"Sotva půl noci, má paní."
Patřila jí temnota.
Její moc rostla se soumrakem.
Přesto vykročila do rána.
Stromy šílely.
Nemrtví ryli pod kořeny.
Zahrabávali svá neživá těla.
"Paní! Co když nedojdou včas? Co když..."
"Bojíš se smrti? Ty nebo snad má družina?"
Pár dřevorubců, tři lovci.
Stařec co šel zemřít.
Zbloudilá švadlena.
"Kolik duší mnichu? Kolik srdcí bije v té dědině?"
"Sto dvacet..."
Víc jak stovka! Určitě velký hřbitov!
"Na co čekáte? Vpřed!"