Lostara Yil nedokázala odtrhnout zrak od svěšených ramen pobočnice Tavore. Nic z jejího postoje nenasvědčovalo faktu, že právě probodla srdce celého povstání a zastavila další boje téměř bez ztrát.
Zabila svoji vlastní sestru.
Věděla to snad?
Lostara mírně zavrtěla hlavou; neměla jak. A bylo to tak nejlepší.
Snad právě pro onu nevědomost, snad protože pobočnice nad tímto faktem plakat nemohla, začaly jí samotné z očí téct slzy.
Jedna pro rozbitou rodinu.
Druhá pro ztracené sourozence, kteří stáli každý na zcela jiné straně.
Třetí pro jejich vzájemnou lásku.
Lostara Yil se beze slova vydala za mizející postavou.
A slzy padaly dál.
Yep, ooc, I know.
Mám takový pocit, že jsem začala hrát hru "jak nenápadně může téma v drabbleti být, než to bude příliš?".
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Asi jsem moc unavená na to,
Peggy Tail
Asi jsem moc unavená na to, abych to posoudila. Ale káč.
Já sice neznám fandom (krom
Keneu
Já sice neznám fandom (krom toho, že je úžasný), ale moc se mi to líbí.
Taky líbí. A vlastně moc
Faob
Taky líbí. A vlastně moc oceňuji, že zpracování tématu nikdy ne prvoplánové, že vlastně téma takovým zajímavým způsobem dovysvětluje text, pomáhá jeho interpretaci...