Dopisní

To si takhle leží dopisní papír v zásuvce stolu, celkem spokojeně si pochrupuje. Co by se asi tak mohlo stát? Když v tu ránu ho něco dost nešetrně odtrhne od kamarádů z bloku, uhladí na stole a začne mu po jeho čistém pyžámku kreslit modrou barvou, která si říká inkoust. V jednu chvíli vzbudí jeho zájem to, když na něho spadne pár kapek slané vody, která padá ze dvou velkých modrých věcí, lemovaných strništěm. K dobré náladě mu nepřidá ani obálka a ukecaná poštovní známka, které mají ve zvyku stále křičet: "Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa!"