Anežka má starosti

Anežka strnula. Už je to tu zase. Maminka se probudila do jednoho ze svých špatných dnů. Rychle pro sestru Annu, manželku bratra Metoděje, ta si vždy ví rady.
"Kde vězíš, děvče?" příkře se matka obořila na Anežku. "Pospěš si, učešeš mne a přines moje šperky. Kde je Anna? Ať mi přinese pečeni!"
Anežčiny oči smutně kloužou po chudičké světnici. Kde by vzala šperky? V očích se jí třpytí slzy.
"Zavolej Jindřicha, bude mne provázet," rozkazuje matka se zřídkavou rozhodností.
Anna pokleká vedle Katuše, bere ji za ruce a tiše se modlí. A Anežka přemítá, o kterém Jindřichovi matka zase mluvila.