Chlapec, který mě drží naživu

Naposledy si vynadal do idiotů, přelezl plot hřbitova a zamířil k náhrobku v nejtemnějším a nejzarostlejším rohu.
Cestou nedokázal setřást pocit, že ho někdo sleduje. Utěšoval se myšlenkou, že jde o nemoc z povolání. Paranoia nebyla u bystrozorů nic ojedinělého.
Vytáhl z hábitu lahvičku rudé tekutiny a položil ji mezi trsy lilií.
„Tentokrát jsem přidal víc routy, tak doufám -“
Ve světle lucerny zatančil na omítce hřbitovní stěny stín vysoké postavy.
Poplašeně se otočil.
„Bude chutnat příšerně, Pottere. Jako vždy.“
Snapeova tvář byla mrtvolně bledá. Límec na krku měl nasáklý krví.
„Pane? Co tu děláte?!“
„Můžu snad navštívit vlastní hrob, ne?“