První zasvěcení

Musel to být poslední květ svého druhu na louce.
Erik neuměl odhadnout, co kdy dokvete. Vybral si petrklíč a zpíval mu, aby chtěl kvést co nejdéle.
Kouzlo se muselo recitovat po sedm svítání.
Erik si vyžebral volné přikrývky a jednoduše si u kytky ustlal.
Mělo být složené v co nejumnějších verších.
No...
„Zamykám noc, odmykám den,
ať ti nosí štěstí jen,
ať otvírá dobré cesty,
bez nehody, bez neštěstí,
ať tě vodí tam a zpátky
jak vlastními vrátky.“
Petrklíč zmizel.
Danele v Mandale zakopla.
Když vstala, držela v ruce zlatý klíč – a její oči zářily jako dva čerstvě vyloupnuté kaštany.