Rozhovor

„Život je bloudění jedince po přímce.“
„Jak to myslíš?“
„To je jasný, máš všechno předem nalajnovaný.“
„Chceš říct, že jsem ti všechno nalajnovala?“ řekla dotčeně.
„Víš, někdo tomu říká osud,“ vysvětloval.
„Já na osud nevěřím. Myslím, že život je les plný náhod,“ poeticky vyjádřila svůj názor.
„Chtěla jsi snad říct, že život je les plný neshod, né?“ zašklebil se.
„To jistě,“ přikývla ironicky. „A kdo k nim dá vždycky impuls?“
„Ty. Teď taky začínáš. Už zase zvyšuješ hlas!“ nezakrýval svou averzi.
„Náhodou, já jsem zcela klidná.“
„Vlastně máš pravdu. Ale ten tvůj les náhod, kdy jsi klidná, je silně prořídlý.“