Pravda...

*Prosím, rozhodně, jsem nchtěl nikoho urazit, nebo se ho dotknout. Já si tohle opravdu myslel.*
"Ledová voda, ledová voda. Kdo vymyslel tak blbé téma," sedím nerozhodně na posteli s klávesnicí přede mnou. "To má mít navíc 200 slov! Nedokážu vymyslet, ani 100."
Rozhodím rukama a lehnu si. "Kdyby mě ale čekalo jenom tohle. Pak ještě Danajský dar. Minulý rok, byla naprosto nemožná témata někdy ke konci. Ne takhle uprostřed!"
"Už vím," rozhodnu se najednou.
"Přečtu si co kdo napsal a nechám se inspirovat. Takže, nejdřív kdo? Lejdynka? Fajn," chvíli hledám na internetu.
"Vltava," dočítám do konce, "fajn tak to byl špatnej nápad. Píše úžasně. Potřebuju něco, po čem si nebudu připadat jako pařez.
"Profesorku? Ta vždy potěší," zase chvíli hledám.
"Co? To jako vážně? Hej jasně! Všichni pište skvělé věci na takováhle témata! No i když, někteří píší dobře na všechna témata."
"Co asi napsala Jana Varga. Vsadím se, že Pána prstenů," vítězné zavýsknutí. "Sem fakt borec! Ale co od ní čekat jiného že? Aspoň to není deprimující."
"Už vím, co napíšu. Napíšu o tom, jak blbě se tohle téma psalo a co jsem si u toho myslel. Sice tam toho moc o vodě nebude, ale můžu napsat že ji u toho piju. A sakra studenou!" Chůze do kuchyně, pro sklenici vody.
"Jdem na to!"