Jak jsme nezakopali válečnou sekeru

Podmínky byly jednoduché. Já budu nadále kdykoliv, kdekoliv a komukoliv tvrdit, že cokoliv slyšel, je prostě blbost a hnusná pomluva, a on mě nechá na pokoji. Krásný, čistý výměnný obchod. Ujednání, které by pozvedlo několikero obočí, donutilo spadnout několikero brad a pár lidem by zřejmě způsobilo zástavu srdce. Včetně mého nejlepšího kamaráda. Někdo by řekl, že jsme díky této transakci s Jonášem zakopali válečnou sekeru, ale my víme svoje.
Na znak domluvy jsme si stiskli ruce (milionkrát bleh!) a oblažili se milými slovy.
„Stejně tě k smrti nenávidím,“ řekl on.
„Stejně tě jednou zabiju,“ odvětila jsem já.
A bylo to.