Ach, ta rodina!

Po svém strýci jsem zdědil knížecí stolec říše, jejíž sjednocení krví mnohých vykoupeno bylo. Državy zděděné jsem nejen upevňoval a bránil, ale i o povznesení jejich jsem se snažil.
Když Řím oslyšel mou žádost o vyslání církevních učitelů, obrátil jsem se na Byzantského císaře, který dva bratry učené mi poslal. Nastal rozkvět říše.
Můj synovec ale spolčil se s nepřítelem a zradil mne. Oslepen zemřel jsem v žaláři franckém.
Nutno uznat, že synovec sice část díla mého zmařil, nicméně zemi upevnil a rozšířil.
Nepoučen vztahy v naší rodině však následníka neurčil a na bratrskou soudržnost svých synů vsadil.
Pochybitel zvyjebený!