Odstávka

„Už týden neteče teplá voda,“ stěžoval si císař Palpatin Vaderovi.
Avšak černé brnění vypadalo, že ho císařovy nářky vůbec nezajímají.
Znuděně koukalo z okna, zjevně nevnímalo.
Chvilku počítalo nýty na okapu, chvilku spídry, co odvážně kroužily kolem věží Coruscantu.
Zatímco císař mluvil a mluvil.
Jeden spídr, počítal v duchu Vader.
Duhý.
Třetí.
Krásný sporťák, uznale pochválil stroj, který prosvištěl těsně kolem paláce.
Čtvrtý.
Pátý …
O Vadera se začala pokoušet dřímota.
... dvě stě padesátý šestý spídr …
Vader sebou trhnul.
… ne, to byl náklaďák.
„Posloucháš mě?“ zasyčel Palpatin.
„Samozřejmě, můj pane,“ pohotově odtušil rozespalý Vader.
„Mýlíš se v počtech, dvě stě padesátý sedmý,“ jízlivě poznamenal císař. „Navíc, nebyl to náklaďák, ale popeláři.“
Dal tak Vaderovi nepokrytě na vědomí, že dokáže bezpečně poznat, co mu právě táhne hlavou.
Budiž ti přáno, starče, ušklíbl se Vader v duchu.
Dal si hodně záležet, aby císař myšlenku zachytil.
„Zpátky k tématu,“ odsekl Palpatin břitce. „Jak dlouho potrvá odstávka vody?“
„Jsem snad instalatér?“ namítl Vader dotčeně, aby se vzápětí s ironickou účastí podivil: „Odstávka vody? Copak, neteče?“
„O čem tady celou dobu mluvím?!“ zaječel císař. „Už týden teče v celém paláci jenom ledová.“
„Může být i hůř,“ potlačil zívnutí Vader. „Představte si, že by tekla jenom horká.“