Zmýlená neplatí

"Mami, podívej se, kostřivec." Bedřiška ukázala prstem na obzor.
Bedřiščina maminka, paní Vypečkoblihová, se polekala a podívala se ke svému domečeku, kam právě mířila i tmavá, neveselá postava na bílém, o poznání veselejším koni.
"Palisandře!" Vykřikla paní Vypečkoblihová a při pomyšlení na manžela, který si právě doma stříhal chlupy v uších, se rozeběhla, co jí nohy stačily. Bedřiška, pevně uchopená za ruku, jí vlála v závěsu.
"Děje se něco, Mařenko?"
Palisandr stál u stolu nad hromadou ušních chloupků. Konečně vypadal jako člověk.
Paní Vypečkoblihová sotva popadala dech: "Smrt... sem... Strach."
"Kdepak, Mařenko," upokojil ji pan Vypečkobliha. "Ten jel do vozovny."