Z mého života

Je ráno. Protáhnu se a pak se rozletím se sluncem světem. Jsem drak, což ostatně víte. Zlatý, koukněte, jak se třpytím.
Okolo křídla mi zasviští šíp.
Ach jo, někteří vaši soukmenovci jsou tak... nemožní.
"Zabiju tě, ty zlolajný ještěre!"
No ovšem.
"Příšero, obludo! Ďábelský červe!"
Blá, blá, blá... pořád to samé.
"Zhyň stvůro, tvoji kůži daruji své vyvolené!"
Plameny sotva blafnou.
Hele, ty tři borovice byly suché, to jsem nevěděl. Naštěstí stojí osamoceně a několik ran ocasem udusí i poslední plameny.
"Hej, draku! Připrav se k boji! Jménem dobra tě skolím!"
Jistě. Slavná slova. Velmi vhodná jako epitaf na náhrobek.