Proč ne hlučný

"Chtělo by to do firmy napumpovat prachy. Nejlépe přibrat tichého společníka."
"Proč ne hlučného, tati?" táže se Zachariáš.
"Společník hlučný, samozřejmě se mu tak neříká, by chtěl třeba přicpat své jméno do názvu firmy. Nedej bože i do názvů výrobků. Ale hlavně, mohl by se podílet na řízení. A pokud bychom si v této věci vzájemně nesedli, nenašli společnou filozofii, tak by to firmu roztentočkovalo. Této variantě se raději vyhnu jako čert kříži."
"Myslíš, tatínku, že takového nehlučného společníka najdeš?" táže se Vincencie.
"Nevím, miláčku, každopádně však všechny strategické kroky budu činit s maximální obezřetností, mysle přitom na památku předků."