Byla ukrytá na Peyregade už téměř rok, když z nížin přišla ta nejhorší zpráva.
"Proč pláčeš, tetičko?" Miria se i v tuhle chvíli usmívala.
Nemyslí jí to, nemá všech pět pohromadě, řekla hospodářka hned první večer. Čí je to dítě se nikdy nedozvěděla.
Biatris se podlamovala kolena žalem. Ze vzkazu nebylo jasné, co se stalo s obyvateli města.
Jenže to prostoduchá holka nepochopí.
"Bolí mě srdce, holubičko. Vojáci jsou mu moc blízko. Mám strach."
"O hladu nebudeme, neboj. Babička říká, že dokud se o chleba můžeš podělit s myší, není zle."
"Kde je tvoje babička, Mirio?"
Usmívala se dál, neodpověděla.
Je podzim 1209. Biatris se ukrývá na statku Peyregade, kam odešla po jedné noci na Montséguru. Vojska Simona z Montfortu nedávno dobyla Mirapeis (Mirepoix).
Hraji si trochu se slovy, ve staré francouzštině souri znamená myš (v moderní je to psáno souris), zní a vypadá (skoro) shodně jako všechny jednotné osoby přítomného času slovesa sourire, usmívat se.
Děkuju vám všem za čtení. Původně stěží vymyšlená linka příběhu se mi v hlavě rozrostla a asi mám do zásoby na další duben... nebo na jiné tvoření.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach. Bolavé bolavé. Ale
Terda
Ach. Bolavé bolavé. Ale krásné. Moc ráda jsem tvoje katary četla.
Tenhle seriál by se četl tak
Aries
Tenhle seriál by se četl tak hezky, kdyby člověk pořád nemusel myslet na to, co přijde. Na každý pád výborný námět a budu se těšit, že se k němu ještě vrátíš
Tohle mělo tak kouzelná série
Kleio
Tohle mělo tak kouzelná série, jsem moc ráda, že ses do toho vydala.
<3
Blanca
Tahle série se mi líbí, protože ukazuje, že i v těžkých dobách můžou lidi žít hezky a být na sebe hodní.
Díky, žes ji napsala a těším se na pokračování!