Réva nejvyšší cukernatosti

Jestliže chce Alfreda poprvé fotografovat, musí na to jít od lesa. Gentlemana z Marylebone nelze z jeho obleku na míru vysvléknout jen tak.
Večer začíná degustačním podnosem sýrů, naložených lusků, vypečených kuřecích kůžiček a červeného vína z Henryho archivu – tedy otlučené truhlice na drapérie. Schovává tam láhvinku portugalského červeného pro návštěvy nejváženější.
„Odkud máš takovou vzácnost?“ otočí Alfred láhví v dlaních a studuje jednoduchou etiketu psanou jazykem, jemuž nerozumí.
„Za službu vlasti a Jejímu Veličenstvu z Boží milosti, královně Viktorii,“ vypne Henry hrdě prsa, ale s jeho potutelným úsměvem to může znamenat cokoliv. 
Víno je odzátkováno, vydýchat ho nenechají; Alfred polkne první doušek a Henry si směle představuje, jestli by stejně nedočkaně a poživačně ochutnával i části jeho těla.
„To by mě tedy zajímalo, co se skrývá za takovou službou vlasti, pane Ashi. Novinářský čmuchal najatý královským dvorem?“
Henry protočí oči. Každým pádem detektiv. „Ne. Řekněme, že se jeden člen královské kavalerie amatérsky zaobíral... studiem ptactva. A já poskytoval - inu, to svoje.“
Alfred se zakucká a vyprskne víno z úst. Červené kapky spočinou v ryšavém plnovousu jako kuličky tmavé révy. Není nač čekat; Henry se nakloní a začne je obírat rty, nespěchá, vychutnává, jako pravý degustátor.
Skutečně réva nejvyšší cukernatosti.