Každý povídkář to zná… a neříkejte, že ne… nevěřím vám ;-)
Vítr se proháněl,
boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění
jsem uslyšela hlasy.
Smály se!
Přišly… a neodešly. A komentují! Všechno!
„Si tu větu odpapouškujte sama!“
To by se na mém panství nestalo. Dal bych to vzpurné parchantě zmrskat!
Tady to není možné, vévodo. Nechápe. Fajn. Večer přednáším na téma Moderní metody ve školství.
Ke konverzaci si vybírají jakoukoli možnou i nemožnou dobu.
„Teď fakt nebudu řešit vaše problémy! Nevidíte, že tlačím?“
A mají obavy i o vaše zdraví.
Neměla byste si huntovat tělo takovými pokrmy, mladá dámo!
To jako ani jednu čokoládu? Co jste na těch zámcích žrali?
Úvodní verš je z muzikálu Johanka z Arku, z úvodní písně...
Nahrazuji téma č. 19 - Hlasy