Neviditelní přátelé

Slýchávala jsem je ve své hlavě dlouho předtím, než jsem sepsala jejich příběhy. Říkala jsem si, jestli nejsem blázen. Ale ve chvíli, kdy se slova drala na papír, jsem se uklidnila. Neznámé hlasy dostaly svoji tvář, charakter, jméno... A stali se mými přáteli.

Pak na čas jejich hlasy v hlavě utichly. Moji přátelé jako by mi už neměli co říct.

Všimla sis někdy toho dubu, kolem kterého denně chodíš do práce? ozvalo se mi po letech v hlavě.

"Ahoj Samueli," vítala jsem svého přítele zpět a bylo mi jedno, že nahlas. Byl první a ostatní se začali postupně také vracet.