Nesoutěžní, jako vždycky.
Všeho se vzdal, všechny svazky přetrhal, zůstal sám.
A jeho hlas zněl jako na poušti, nikdo nevěnoval pozornost bláznovi.
Pak tedy, když nenaslouchají lidé, půjde do pustiny ke svým rovným. K polnímu ptactvu, k vranám.
Odešel. A najednou chodili za ním. Naslouchali.
Další ho následovali. Procházeli spolu pustou, líbeznou Umbrií, nocovali ve slujích, nuzní jako to ptactvo.
Když následníků přibývalo, vyvstaly pochybnosti.
Nemohou mít důstojnější přístřeší? Něco pro osobní potřebu? Alespoň nějaké obutí?
Odpovídal vždycky: NE!
Po jeho smrti dospěli k dohodě. Ideál nelze následovat ve všem.
Tedy přístřeší, obutí, nejnutnější věci.
Až časem vyvstaly spory, nakolik se ideálu odcizili…
Jde samozřejmě o Františka z Assisi, jeho původní družinu, která skutečně dostávala ideálu dokonalé chudoby a odříkání, a následný ústup a potřebu přece jen většího pohodlí... protože tahle vrána byla i oproti ostatním, co se s ní družily, přece jen bílá.
To je moc dobrý.
strigga
To je moc dobrý.
Děkuju moc.
Esclarte
Děkuju moc.
To je skvělé. Jdu právě z
Apatyka
To je skvělé. Jdu právě z koncertu, kde mimo jiné zazněla jedna píseň složená na jeho modlitbu. Drabble se mi přesně trefilo do nálady <3
Jé, to se tedy sešlo. Já za
Esclarte
Jé, to se tedy sešlo. Já za tohle vděčím takovému sympatickému italskému profesorovi, který měl přednášku (objevenou na internetu) i na tohle téma.
Hezké. Zase jsem se poučil.
Chrudoš Brkosl…
Hezké. Zase jsem se poučil.
Děkuji za odezvu.
Esclarte
Děkuji za odezvu.
Ono nebylo jednoduché se
Kitsune's Sun
Ono nebylo jednoduché se Františkovi v tomto vyrovnat. Stoprocentně všechno obětovat je těžké. A v jeho případě to platilo dvojnásob.
To rozhodně.
Esclarte
To rozhodně.