Carl Fredricksen prožil úžasný život s dívkou a svou pozdější ženou, Ellie. Společně snili o tom, že budou žít u Vodopádů snů…
Dost možná budete brečet...
Od chvíle, kdy jsem ji prvně spatřil, jsem věděl, že je nejúžasnější stvoření na světě. Zvídavá, chytrá, talentovaná.
Obdivovali jsme Muntze, slavného dobrodruha. Snili jsme, že jednou opustíme tohle město a budeme žít v Jižní Americe, u Vodopádů snů.
Vzali jsme se a začali přestavovat dům. Malinkými krůčky se přibližovali našemu snu. Ellie ráda ležela pod naším stromem, pozorovala mraky. Život plynul. Nikdy jsme se našeho největšího snu nevzdali.
A pak Ellie začala ztrácet sílu. Teď posedávám v křesle a snažím se vybavit každou z jejích vrásek z lásky, každý detail. Ten obraz se mží. Zůstaly jen staré, zašlé fotografie.
Ta scéna z filmu je tak strašně emotivní, přesto však nádherná. Při přípravě drabble jsem si pobrečela znovu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ano, krásný film i drable,
Wolviecat
Ano, krásný film i drable, ale člověk brečí v prvních třech minutách