I když na Maurentu zaměstnávali kuchařku, některá cizokrajná jídla vařila Irena sama. Zrovna stála u kamen, když přišel Ryko a držel jejich kocoura Pavouka.
„Theoská polévka?“ zeptal se významně a zvedl kocoura výš. „Chceš ji zahustit?“
Irena zavrtěla hlavou a přisypala do hrnce trochu soli. „Co provedl?“
„Rozbil hrneček.“
„Ryko, prosím tebe, kvůli jednomu rozbitému hrnečku…“
„Ten se sharmským vzorem.“
„Ten můj… po tátovi?“
„Přesně ten.“
Nastalo ticho, rušené jen praskáním polen v kamnech a bubláním polévky. Irena Pavouka probodávala pohledem. Kocour se netvářil ani trochu omluvně.
Pak si Irena přisunula hrnec a natáhla ruku po kocourovi. „Dej ho sem.“
Pro útlocitnější povahy, samozřejmě ho tam nehodili. Ale kdo máte doma nějaké zvířátko, přiznejte se, jak často jim vyhrožujete ošklivým násilím (a pak to stejně neuděláte...).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já bych Pavouka vytrestala
Eillen
Já bych Pavouka vytrestala jinak. Já bych si pořídila přehnaně aktivní štěně, které by kocoura pěkně prohánělo :D
Krápníka?
Lomeril
Krápníka?
Tak tahle dvojice by měla na
Eillen
Tak tahle dvojice by měla na svědomí zboření Maurentu...
Bylo by to poetické, jednou
Lomeril
Bylo by to poetické, jednou se Maurent rozpadl, protože tam nikdo nebydlel, podruhé ho vypálili a potřetí ho zničila kočka a pes...