Charlottin sen

„Co myslíš, že bude za pět let, Charlotte?“ zeptala se Elizabeth, pohodlně opřená o kmen starého dubu. „Budeme ještě doma?“
„Kdepak. Ty budeš vévodkyně, já hraběnka a budeme mít nechutně peněz, kočárů a manžely okouzlené naší duchaplností!“
Elizabeth vyprskla smíchy a Charlotte se přidala.

Tajně si ovšem dovolila zasnít – hrabě to určitě nebude, ani nechutně bohatý, ale kdyby se tak našel milý mladík s bystrým vtipem a dobrým srdcem, s kterým by si rozuměla! Jak by byla šťastná! Se vším by se poprali, jen mít jeden druhého! Lásku a respekt…

O padesát mil jižněji se právě chrochtavě rozesmál Pan Collins.