Píseň o lásce

„Jak jsi věděla, že si chceš vzít krále?“
Tara sklopila oči. „Mělo to čtyři fáze, jako čtyři sloky písně.
Nejdřív se zamiluješ do něj, do jeho duše.
Potom si nalháváš, že tě jeho postavení neovlivní, že se ho buď vzdá a nebo se ty budeš držet stranou.
Pak si uvědomíš, že se to nikdy nestane, že on a náhrdelník, který nosí, jsou jedno.
Nakonec tě čeká rozhodnutí. Buď ho odmítnout a nechat to, co by mohlo být, shořet v pekle...“ odmlčela se.
„A nebo?“ pobídla ji Esciel.
„Nebo přijmout. A smířit se s tím, že nic už nebude jako dřív.“