Občas dostaneme šanci setkat se s vlastní fantazií

V lese za Avonley se příliš ztratit nedalo, byl protkán sítí stezek a cest, ale Anne v něm bloudila ráda, aby hovořila se stromy. Dnes bylo ovšem nezvyklé ticho.
A pak ji spatřila. V bílém kožichu kráčela lesem Zima. V otiscích šlépějí mrzla voda, vlasy ji pročesával studený vítr. Anne zírala v úžasu a štípala se do ruky. Ale byla tam pořád. Majestátní, nádherná. Přišla až k Anne a vyslala k ní vzdušný polibek. Anne si zakryla oči před přívaly štiplavých vloček.
Když je otevřela, Zima už tam nebyla. Ale třpyt zapletený do zrzavých copů dokazoval, že to nebyl sen.