Konec pokání

Asi je to to nejlepší, co jsem mohl říct, protože se mi po dlouhé době podívá do očí a poprvé v životě se na mě usměje. Vypadá najednou mladší a nevinná a já si představuju, že tak asi musela vypadat, než se jí to stalo. Že tak podobně musela vypadat máma, než poznala tátu. Někde v těch vráskách a rýhách je vidět záblesk bývalého života.
"Dost bylo mého pokání, Kopecký. Co kdybychom změnili lokál? A tím myslím ideálně navštívit nějaký skutečný lokál."
"No... Ale Staropramen nepiju!"
"Aspoň že tak! Tak zajdem na plzeňskej pramen, ten pravej, ne?"
"Jo. To můžem."